Proč se potíme a jak si poradit se zápachem s pomocí přírody
Když tělo nastartuje biologický proces pocení, přijde často také stud a společenský tlak na to, že bychom měli nepříjemný zápach a mokré skvrny skrývat. Když se nám to nedaří, může přijít stres a pokles sebevědomí, zejména u žen. Shodneme se, že potom prostě nejsme v pohodě. Přitom je pocení nezbytně důležitý a přirozený jev. Pojďme si otevřeně říct, proč se naše tělo potřebuje potit a jak lze bezpečně předejít zápachu pomocí přírody.
Proč se potřebujeme potit
Pocení je naprosto přirozený a hlavně užitečný proces. Pot ochlazuje pokožku a pomáhá udržet stabilní tělesnou teplotu. Udržuje kůži vláčnou a pomáhá zachovat její mírně kyselý ochranný film, který drží nežádoucí mikroby na uzdě.
Málokdo ví, že sám pot obsahuje přirozené antibakteriální látky – třeba peptid dermcidin, který pomáhá chránit kůži před choroboplodnými bakteriemi a kvasinkami.(1) Spolu s vodou a solemi se potem ven dostávají i některé odpadní látky.
Pocení je důmyslně propojený systém, který o nás pečuje víc, než tušíme. Má také svou nezastupitelnou roli v klíčových životních okamžicích, jako je výběr životního partnera i první seznámení s miminkem.
Co jsou ekrinní a apokrinní žlázy
Na povrch kůže se pot dostává díky potním žlázám, které máme všude po těle. Ne všechny potní žlázy jsou ale stejné.
Ekrinní žlázy pokrývají téměř celé tělo a jejich pot je řídký a prakticky bez zápachu, zatímco apokrinní žlázy v podpaží a tříslech se aktivují až v pubertě a tvoří hustší pot bohatší na tuky a bílkoviny. Ty jsou pak živnou půdou pro bakterie. To je i důvod, proč právě malé děti nejsou „cítit potem“ jako dospělí – jejich apokrinní žlázy se ještě neaktivovaly. Apokrinní pot nese i naši osobní pachovou „vizitku“ – hraje roli v mezilidské přitažlivosti a pomáhá mamince a miminku poznat se po čichu.
Co všechno ovlivňuje, jak silně jsme cítit
Intenzita naší tělesné vůně není daná jednou provždy – proměňuje ji hned několik věcí, které máme často ve svých rukou.
Strava – Co sníme, bývá cítit i z kůže. Silná koření, cibule a hlavně česnek jsou pověstné – jejich sirné látky se z těla uvolňují ještě hodiny po jídle a vědci je dokázali naměřit přímo na povrchu pokožky.(2) Pocení a s ním i zápach umí podpořit také kofein a alkohol.
Stres – Když jsme nervózní, okamžitě se rozběhnou apokrinní žlázy a vyloučí pot bohatý na bílkoviny a tuky. A přesně takový pot mají kožní bakterie nejraději – proto „stresový“ pot bývá cítit silněji než ten z horka nebo sportu.(3)
Hormony – Tělesná vůně se proměňuje i s tím, jak kolísají hormony. Naplno se apokrinní žlázy rozjedou v pubertě, výkyvy pak přináší menstruační cyklus, těhotenství i menopauza s návaly a silnějším pocením. Je to úplně přirozené a není třeba se za to stydět.
Kde se bere typický zápach z podpaží
Je dobré si uvědomit, že samotný pot nevoní ani nezapáchá, zápach vzniká teprve tím, že se pot potká s bakteriemi žijícími na naší kůži.(4) Za charakteristickým zápachem tedy nestojí pot, alemikrobiom naší pokožky. Bakterie si z látek v potu berou potravu a jako vedlejší produkt tvoří pachové molekuly. Konkrétně bakterie Staphylococcus hominis dokáže přeměnit jinak nepáchnoucí složku potu na thioalkohol 3M3SH, který má na svědomí ten typický „podpažní“ odér.(5)
Z toho plyne jednoduchá věc – pokud chceme zápach řešit, máme dvě cesty. Buď omezit množství potu, nebo se postarat o to, aby ho bakterie neměly z čeho tvořit. A přesně v tomhle se liší antiperspirant a deodorant.
Antiperspirant
Antiperspirant cílí na samotné pocení. Nejčastěji obsahuje hlinité soli, které ve vývodech potních žláz vytvoří dočasnou „zátku“ a na čas tak zastaví cestu potu na povrch kůže – méně potu přitom znamená i méně živné půdy pro bakterie. Jeho velkou výhodou je, že účinně omezuje vlhkost, takže podpaží zůstává déle suché. Na druhou stranu neřeší podstatu, jen dočasně blokuje přirozený proces pocení, může zanechávat bílé stopy na oblečení a citlivější pokožku někdy podráždit.
Deodorant
Deodorant naopak pocení nezastavuje. Nechává tělo potit se přirozeně a soustředí se na zápach – neutralizuje ho, ztěžuje bakteriím život a obvykle má i příjemnou vůni. Jeho přírodní varianty bývají bez hliníku a šetrnější k pokožce. Počítejte ale s tím, že neomezuje množství potu – na samotnou vlhkost tedy nestačí a při velkém horku, stresu nebo sportu je vhodné ho během dne aplikovat opakovaně.
Jak fungují přírodní deodoranty
Možná vás napadá – když přírodní deodorant nezastavuje pocení a neobsahuje hliník, jak je možné, že funguje? Kouzlo je v chytré kombinaci přírodních surovin. Jedlá soda a rostlinné škroby nasávají vlhkost, ester kyseliny citronové pomáhá držet zápach na uzdě a rostlinné oleje se starají o to, aby se bakteriím v podpaží tolik nedařilo.
Ani přírodní deodoranty nejsou bez rizika
Ani přírodní deodoranty ale nejsou bez stinné stránky. Jedlá soda je zásaditá, zatímco zdravá kůže má mírně kyselé pH. U citlivější pokožky proto může větší množství sody narušit přirozenou ochrannou bariéru a podpaží podráždit.(6) Pokud je to váš případ, vyplatí se sáhnout po variantě s menším podílem sody, nanášet jen tenkou vrstvu a dopřát pokožce pár dní na přivyknutí. Přechod z antiperspirantu na přírodní deodorant navíc někdy provází krátké období, kdy se zdá, že se potíte víc. Ale děje se jen to, že si tělo opět zvyká na volné vývodní cesty.
V čem jsou výjimečné deodoranty od Anely
V Anele jsme se vydali cestou jemných a účinných krémových deodorantů bez hliníku. U našich zákazníků si největší oblibu získal Důvěrný pan Mandarinka – krémový deodorant s jiskřivou citrusovou vůní mandarinky, grapefruitu a pomeranče. Vlhkost v něm nasává kombinace extra jemné jedlé sody a arrowrootového škrobu, o zápach se stará ester kyseliny citronové a pokožku hýčká bambucké máslo s vitaminem E a kokosovým olejem.
Pokud citrusy nejsou váš šálek kávy, vybírat můžete z celé řady Důvěrných pánů. Vyzkoušet můžete vůni jemné levandule, svěžího jasmínu, romantické růže, exotického ylangu či jemně dřevitého santalu. Mysleli jsme i na tu nejcitlivější pokožku, pro kterou vznikl Důvěrný pan Nenápadný, který je zcela bez esenciálních olejů.
A protože v našich deodorantech nenajdete hliník, jsou příjemnou volbou i pro nastávající a kojící maminky nebo dospívající dívky. Velkým bonusem je také to, že nezanechávají skvrny na oblečení.
Podle čeho vybírat
Neexistuje jeden správný recept pro všechny. Pokud potřebujete hlavně udržet podpaží co nejdéle v suchu, sáhnete nejspíše po antiperspirantu. Pokud vám nevadí, že se tělo přirozeně potí a chcete svěžest bez hliníku a jiných syntetických přísad, je přírodní deodorant ideální volbou. Každá pokožka je jiná a i snášenlivost kosmetiky je velmi individuální. Proto doporučujeme nový deodorant i antiperspirant nejdříve vyzkoušet na malé ploše a v klidu si najít ten, se kterým se budete cítit dobře.
Ať sáhnete po čemkoli, zkuste se na pocení dívat smířlivě – vaše tělo se jím o vás stará. Odměňte ho péčí, ve které se cítíte sama sebou.
autor: redakce Anela
redakce Anela
Jsme tým žen, expertek ve svých oborech, které vás naučí vidět se srdcem a pečovat o své tělo i krásu co nejlaskavěji. Čerpáme z kolektivní moudrosti všech znalostí a zkušeností, které jsme na své životní cestě posbíraly, abychom vám vždy předaly přehledný a srozumitelný návod, jak co funguje.Zdroje:
1) Schittek, B. et al. Dermcidin: a novel human antibiotic peptide secreted by sweat glands. Nature Immunology (2001). https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/11694882/, 2001.
2) Measurement of diallyl disulfide and allyl methyl sulfide emanating from human skin surface and influence of ingestion of grilled garlic. Scientific Reports (2020). https://www.nature.com/articles/s41598-019-57258-1, 2020.
3) International Hyperhidrosis Society. Stress Sweat. https://www.sweathelp.org/home/news-blog/476-stress-sweat.html
4) Cleveland Clinic. Body Odor. https://my.clevelandclinic.org/health/symptoms/17865-body-odor
5) American Society for Microbiology. Microbial Origins of Body Odor. https://asm.org/articles/2021/december/microbial-origins-of-body-odor, 2021.
6) The Skin Acid Mantle: An Update on Skin pH. Journal of Investigative Dermatology (2025). https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/39243251/, 2025.









