Voda je základem zdraví přírody
Většina hospodářských lesů, ve kterých jsou stromy pěstovány cíleně pro zisk dřeva, v nížinných polohách a zejména v lužních oblastech České republiky je protkána různě hustou sítí odvodňovacích kanálů. Ty byly vybudovány za minulého režimu lesními hospodáři za účelem „zlepšit“ stanovištní podmínky pro pěstování smrku ztepilého v monokultuře (tj. takový les, ve kterém prakticky najdete pouze jeden jediný druh stromu) a zajistit tak jeho větší a rychlejší přírůstky a jeho snazší těžbu. Právě lužní oblasti se k vysušení velmi nabízely, protože jsou snadno dostupné a přístupné, zpravidla rovinaté a nachází se podél vodního toku, kde dochází, nebo spíš docházelo (než byly řeky okleštěny a uvězněny v betonových korytech), k přirozeným pravidelným rozlivům vody do okolí. Území tak zůstávalo nějaký čas, zejména zjara, pod vodou.
Jak se pozná zdravý les
Kromě toho, že smrk ztepilý není v těchto oblastech původní strom (přirozeně se vyskytuje až od nadmořské výšky cca 900 m, tzn. až v nejvyšších partiích našich hor) a nemá zde vhodné podmínky k životu, tak jeho klasický přehuštěný způsob pěstování a mělce a do šířky se rozrůstající kořeny způsobují velmi nízkou druhovou pestrost a postupné vysušování podloží daného porostu. Vodu v půdě totiž nemá co zadržet (protože tam prakticky nic neroste, chybí hluboké kořeny, drobní živočichové ) a navíc je již zmíněnými kanály odváděna poměrně rychle pryč. Les postupně vysychá, až začne usychat a stromy začnou být náchylnější k různým nemocem a přestávají odolávat škůdcům (o nenažranosti lýkožroutů jste už jistě slyšeli). Takový les poznáte také podle toho, že je „krásně“ uklizený a můžete se jím procházet volně a snadno jako po náměstí. Jenže uklizený les neznamená zdravý les. Procházka zdravým lesem je docela náročný výkon. Musíte dávat dobrý pozor kam šlapete, volit správnou cestu, překračovat popadané větve, kmeny nebo naopak výmoly.
Jak utišit žízeň lesa
To, co bylo zničeno, se teď pokusme napravit. Prvním krokem je si ve vytipovaném území naklonit lesního správce (v případě tohoto projektu Lesy ČR), orgány státní ochrany přírody a majitele pozemků. Řeknu vám, to je dlouhodobá a frustrující mravenčí práce. Ale kluci z JARO Jaroměř mají své zkušenosti a nepochybují o tom, že by to nezvládli. Až se jim toto podaří, naverbují své kamarády, kamarády kamarádů, kamarády kamarádů kamarádů, … vezmou traktor, bagřík, lopaty a rýče a vlastníma rukama půjdou do lesa zavážet kanály, a naopak tvořit přehrážky a tůňky. U toho možná nějaký strom pokácí, ale nechají ho na místě, aby půdě vrátil živiny a stal se vhodným podložím pro růst mnoha druhů rostlin a skvělým domovem pro nespočet drobných či větších živočichů. Jakmile přestane z lesa voda utíkat, nasytí půdu a postupně také podzemní rezervoáry. Že se situace obrátila k lepšímu poznáme podle narůstajícího množství různorodé zelené barvy v celém výškovém profilu lesa, i podle toho, že už jím nebude tak snadné projít, jak jsme zvyklí. Za větší námahu při procházce nám odměnou za doprovodu ptačího koncertu bude pohled na kvetoucí orseje, blatouchy či sasanky, a možná také zahlédneme pestrobarevnou vážku či skokana.
Pokud se tento projekt podaří, stane se takovým lídrem dalších obdobných projektů na jiných místech České republiky. Voda nám přestane mizet před očima, rostliny se rozzáří a krajina se o něco víc pousměje. A nám v ní bude zase o něco lépe.
